Z Brna ho vyhnali, tak zkouší oblbnout Prahu

Brňáci si Matěje Hollana pamatují nepochybně velmi dobře. Nasliboval jim totiž takové vzdušné zámky, že jeho hnutí Žít Brno zvolili na tamní magistrát. O pár měsíců později se s ostudou poroučel. Teď začal rozdávat své podpásové rozumy v Praze.

Více

Z Brna ho vyhnali, tak zkouší oblbnout Prahu

Brňáci si Matěje Hollana pamatují nepochybně velmi dobře. Nasliboval jim totiž takové vzdušné zámky, že jeho hnutí Žít Brno zvolili na tamní magistrát. O pár měsíců později se s ostudou poroučel. Teď začal rozdávat své podpásové rozumy v Praze.

Hollan je ukázkovým případem člověka, který káže vodu, ale pije drahé víno přímo z lahví. Stačí jen připomenout, co předváděl v pozici náměstka brněnského primátora pro dopravu. Jen za prvních osmnáct měsíců ve funkci ujel tento kritik automobilové dopravy více než 70 tisíc kilometrů ve služebním autě s osobním řidičem, přičemž mnohé cesty vedly na chalupu či na výlety do Vídně a řady jiných destinací.

Své pojetí „nové politiky“, kterou hlasitě hlásal, když neustále tepal a zesměšňoval své předchůdce, předvedl i v městské hromadné dopravě. To když ho při nočním zátahu na černé pasažéry chytili revizoři. Těm se opilý náměstek Hollan pokoušel utéct, aby se následně trapně vymlouval, že pouze ztratil klíče od bytu a běžel je hledat.

Když byl Hollan následně náměstkem pro kulturu, „potěšil“ Brno výstavou automobilů na náměstí, ze které se ale vyklubala prodejní akce Mototechny spadající pod AAA Auto.

Video na Facebooku, na němž se nechává bičovat v ukrajinském sadomaso klubu, pak bylo spolu s dalšími úlety už jen jakýmsi koloritem krátké kariéry člověka, který dokázal Brno velmi rychle přesvědčit, že s jeho volbou udělalo brutální botu. A tak se Hollan brzy poroučel.

Pokud byste ale čekali, že někde zpytuje svědomí, pořádně byste se spletli. Když mu v Brně pšenka nekvetla, rozjel svou hru v Praze. A je to opět stejná písnička. Uráží, pomlouvá a obviňuje každého, kdo nepeče s jeho kamarády, kterými jsou lidé z hnutí Praha sobě v čele s bratry Čižinskými.

Na mušku jsem se mu dostala i já, když o mně na svém blogu vyplodil snůšku lží a útoků, jak prý obstruuju na magistrátu a kryju jakousi hazardní mafii. Shodou okolností to napsal přesně v době, kdy mě zatím ještě starosta Prahy 1 Pavel Čižinský naprosto šílenou konstrukcí osočil z jakéhosi údajného krytí korupce úředníků Prahy 1, což je pochopitelně absurdní nesmysl stejně jako v případě hazardu, u nějž je můj postoj roky naprosto konzistentní a transparentní. Neustále dokola totiž opakuju, že regulovaný a kontrolovaný hazard s jasně nastavenými pravidly je významným zdrojem příjmů do obecní i státní pokladny a současně mnohem méně společensky nebezpečná záležitost, než případné černé herny a další nelegální formy hazardu či téměř nekontrolovatelný a nezdaněný hazard na internetu.

Více »

Novoroční projev hrůzy starosty Čižinského

Novoroční projev starosty Prahy 1 Čižinského byl i přes „silnou konkurenci“ tím nejhorším projevem, který kdy spatřil světlo světa. Větší problém ale je, že je Čižinský nejhorším starostou v historii.

Je až neuvěřitelné, že Pavel Čižinský v projevu řekl spoustu slov o tom, jak je nejdůležitější diskuse, otevřenost a respekt jiných názorů. V politické praxi však celý rok na radnici dělal pravý opak. Diskusi odmítal, jiné názory nejen, že nerespektuje, ale nechce je ani poslouchat. Jakýkoli jiný názor označuje šmahem za jakýsi návrat starých pořádků. Zjevně nedokáže pochopit, že zdaleka ne všichni lidé sdílejí jeho vidění světa, které symbolizuje snaha o zákazy všeho druhu. Zjevně mu vadí lidé, kteří chtějí zachovat svobodu podnikání či například volbu osobní mobility.

Radnice Prahy 1 se pod jeho vedením stala místem absolutního chaosu, nefunkčnosti a současně spousty malých domů pro nejrůznější kamarády a známé v podobě kšeftíků či desítek nových placených pozic pro všelijaké asistenty, kteří pobírají peníze do té doby nevídané. Mimo jiné to popsal i člen Rady David Bodeček (Piráti), který veřejně přiznal, že úřad absolutně nefunguje.

Pavel Čižinský ve svém novoročním projevu hrůzy zároveň zřejmě jakousi nešťastnou náhodou zapomněl zmínit své téma číslo 1, které mu vyhrálo volby. Vzpomínáte, jak před volbami hlásal, že zachrání Nemocnici Na Františku? Vlastně se ani nedivím, že o ni v projevu radši nemluvil. Musel by totiž buď neskutečně lhát, nebo naopak přiznat, že záchrana v jeho podání znamená odevzdání nemocnice hlavnímu městu (a tím neuvěřitelné zmaření miliardových investic Prahy 1) a současně absolutní neschopnost svou i kolegyně radní hlavního města Johnové (překvapivě taky Praha sobě), kvůli které je dosavadní proces převodu naprostým fiaskem.

Více »

Údajní demokraté nenávidí demokracii

Pražský primátor Zdeněk Hřib a šéf Praha sobě, poslanec, starosta Prahy 7 a pražský zastupitel v jedné osobě Jan Čižinský znovu předvedli, jak moc jim vadí demokracie. Buď bude po našem, nebo tady máte přes „ústa“, vzkázali Praze.

Na Praze 1 se rozpadla koalice. Koaliční smlouvu vypovědělo uskupení My, co tady žijeme (složené z KDU-ČSL, STAN a Iniciativy občanů), které Praze 1 vládne společně s Prahou 1 sobě, Piráty a Zelenými.

V demokracii zcela normální věc. Koalice se tvoří, občas i rozpadají. To samozřejmě vždy vyvolává emoce, ale co předvedli pražský primátor Hřib a bratr starosty Prahy 1 Pavla Čižinského Jan, to překročilo veškeré meze.

Okamžitě totiž začali hřímat, že chtějí Prahu 1 ovládnout mafiáni, že TOP 09 představuje to nejhorší v politice apod. Takové nálepky rozdávají všem, kdo mají na budoucnost Prahy potažmo Prahy 1 jiný názor než oni.

Více »

Pirát místo komunisty kádroval válečné letce

Básník Karel Sýs patřil k literárním prominentům komunistického režimu. V roce 1989 převzal z rukou Gustáva Husáka titul zasloužilý umělec. Teď Piráti podpořili jeho nominaci na státní vyznamenání. 

Po listopadu 1989 zůstal Sýs své komunistické straně věrný a našel uplatnění v literární příloze komunistických Haló novin. Ve své tvorbě otevřeně vystupuje proti polistopadovému vývoji a západní orientaci České republiky. Obhajuje komunistickou ideologii. Například listopadové události roku 1989 nazývá kšeftem, který přirovnal k Mnichovské dohodě. Za KSČM také neúspěšně kandidoval do Senátu.

Je tedy logické, že se komunisté rozhodli svého věrného barda odměnit. Poslanec, místopředseda komunistů Leo Luzar podal ve sněmovně návrh na jeho vyznamenání prezidentem Milošem Zemanem.

Překvapivé bylo, že návrh podpořili také Piráti. Při páteční schůzi sněmovny pro komunistický návrh hlasovali nejen poslanci skryté vládnoucí koalice KSČM, SPD a ANO, ale také někteří sociální demokraté a právě Piráti.

Předseda podvýboru pro státní vyznamenání Vojtěch Pikal  se sice později na Facebooku bránil tím, že „v ranním zmatku“ neměl čas na přípravu. „Kontroloval jsem si osobnosti, které připravovaly násilný puč, válečné letce, co v zásadě jen plnili rozkazy, údajné rasisty, gestapácké donašeče, dětský básničkář mě nenapadl. Jde to za mnou, pos*al jsem to,“ napsal Pikal na Facebooku.

Více »

Proč už nám nevadí komunisti?

Kardinál Dominik Duka u příležitosti připravovaného převozu ostatků kardinála Josefa Berana do ČR varoval před komunistickou ideologií. Přidejme se prosím k jeho varování v co největším počtu.

Duka řekl, že kardinál Beran se vrací, ale stoupenci komunistické diktatury sedí v Parlamentu České republiky, mají poslaneckou imunitu, mohou své názory hlásat, přestože tento parlament schválil zákon o zločinnosti obou totalit, ať to byla diktatura hnědá či rudá. Komunisté navíc nejspíš budou mít, byť zřejmě nepřímý, podíl na příští vládě. A jako by to nikomu příliš nevadilo.

To jsme opravdu tak rychle zapomněli? Komunistická diktatura svírala naši zemi čtyřicet let. Nepohodlné osoby byly popravovány, zavírány do kriminálů, posílány do uranových dolů. Tisícům lidem bylo jen kvůli demokratickému smýšlení odepřeno vzdělání či lepší zaměstnání, mnoho lidí bylo donuceno k emigraci, jiní byli při pokusu o ni zabiti na hranicích. Stbáci zcela svévolně šikanovali celé rodiny. Ještě v závěru totalitní éry, na konci 80. let, neváhal režim použít proti lidem obušky či vodní děla. A jedna z tehdejších komunistických mlátiček, Zdeněk Ondráček, je dnes poslancem a dokonce se měl stát předsedou sněmovní komise, která kontroluje činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů. Naštěstí se tomu podařilo zabránit.

Více »

Českou demokracii cupuje smečka divokých šelem

Staré přísloví praví: Mnoho psů, zajícova smrt. Bohužel se skvěle hodí na současné postavení demokracie u nás. Jde jí doslova o život.

Pokusy o nahlodání základů demokracie můžeme sledovat prakticky po celou dobu od momentu, kdy si jí lidé začali po čtyřiceti letech komunistické diktatury na konci roku 1989 vydobývat. Neustále se objevovali jedinci či skupiny, které demokratické principy zpochybňovaly. Pokud si znovu pomůžu příslovím, tak dříve šlo o psy, kteří jen štěkali, avšak neměli sílu kousat. To se ale dramaticky změnilo.

Dnes je zde smečka hladových a pořádně rozzuřených predátorů, která už dávno vycenila tesáky a zahryzává se zatím možná sice teprve do demokratických kotníků, avšak nepochybně zamíří i k životně důležitým orgánům.

Znepokojující je početnost této smečky i útoků, které podniká. Na čele jsou dva alfa samci, z nichž jeden je prezidentem a druhý je trestně stíhaným premiérem v demisi. Oba vzorně spolupracují a neváhají si přispěchat na pomoc, když ji ten druhý potřebuje. Oba z mého pohledu svorně vnímají Ústavu České republiky jako cár papíru, který není třeba ctít, ale naopak jej lze ohýbat dle aktuální potřeby. A tak nám vládne vláda bez důvěry, která už vyhodila stovky nepohodlných lidí z práce a nahradila je loajálními členy smečky. A bude vládnout tak dlouho, jak se to bude hodit.

Za zmíněnými vůdci stojí celá řada věrných, kteří buď svědomitě plní úkoly, případně z vlastní iniciativy podnikají další útoky. Komunistické křídlo všemi silami tlačilo předlistopadovou mlátičku pana Ondráčka do čela komise, jejímž úkolem je kontrola Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tedy instituce, která má například vyšetřovat nepřiměřenost policejních zásahů. To je podobná situace, jako kdyby dodržování rychlosti hlídal jeden z nechvalně proslulých silničních pirátů.

Více »

Proč odmítám referendum o závažných tématech

Na české politické scéně se v poslední době čím dál častěji skloňuje slovo referendum. Někteří politici prosazují, aby se konalo i o závažných otázkách, jako je vystoupení z EU či NATO. Jsem zásadně proti tomu.

Referendum je nástrojem přímé demokracie. V některých zemích, mezi něž ale Česká republika nepatří, má dlouhou tradici. Osobně nemám nic proti referendu jako takovému. Používat by se ale podle mého názoru mělo pouze na lokální úrovni. Pokud se například lidé v obci nemůžou shodnout, kde má být umístěna zastávka autobusu či zda má v blízkosti obce vyrůst třeba větrná elektrárna, nechť si výsledek odhlasují. Jedná se o záležitosti, které se dotýkají stejně všech lidí. O problému jsou srovnatelně informováni, avšak můžou mít odlišné názory. Demokratické rozhodnutí pomocí referenda tak může situaci vyřešit.

Ovšem například téma vystoupení z Evropské unie je něco diametrálně odlišného. Jedná se totiž o mimořádně složitou otázku s dalekosáhlými dopady rozhodnutí, ať už by bylo jakékoli. Tyto dopady navíc můžou být u různých lidí velmi rozdílné. Opravdu kvalifikované rozhodnutí tak vyžaduje takovou míru informací, jakou jedinec prakticky není schopen vstřebat, natož správně analyzovat. A mluvím o všech lidech bez výjimky, bez ohledu na věk, vzdělání či názor na fungování unie.  Reálně tak hrozí, že by lidé v referendu hlasovali na základě pouhého zlomku potřebného vědění. Byli by tak velmi snadno ovlivnitelní, což je potenciálně hodně nebezpečné.

Hlavně by ale lidé hlasovali, aniž by byli schopni opravdu posoudit, které rozhodnutí je lepší. A troufám si tvrdit, že to dokonce i pro ně osobně. O schopnosti posoudit dopady na ostatní lidi, firmy, státní rozpočet, bezpečnost země a další důležité aspekty ani nemluvě.

Takto závažná témata se mají řešit maximálně odpovědně. Musí se o nich vést široká a důkladná diskuse, do níž musí být zapojeni odborníci, zájmové skupiny (odbory, zaměstnavatelé, obce, kraje, ministerstva, zástupci nejrůznějších odvětví atd.), politici, a v neposlední řadě samozřejmě i veřejnost.

Více »