Nemravná privatizace 17. listopadu aneb kádrováci v akci

Nemravná privatizace 17. listopadu aneb kádrováci v akci

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych vydýchala rozčarování z průběhu oslav 17. listopadu. Opět se ukázalo, jak hlasití jsou u nás příznivci tzv. selektivní demokracie. O tom, jak si demokracii představují třeba pořadatelé obřího Koncertu pro budoucnost na Václavském náměstí, svědčí to, jak pečlivě cenzurovali, koho pustí na podium.

Pořadatelé akci v médiích prezentovali jako naprosto apolitickou. Realita ukázala naprostý opak. Ve zkratce lze říci, že koncert rozdělil společnost na dvě skupiny.  Na ty, kteří reprezentují či podporují tzv. Kroměřížskou výzvu, a ty ostatní. Ti měli smůlu.

Na podiu se objevili prezidentští kandidáti. Ale jen tři. Zelenou dostali pouze Marek Hilšer, Jiří Drahoš a Pavel Fišer. Ostatní na pódium nesměli. Odmítnut byl třeba Michal Horáček, nedostalo se ani na Mirka Topolánka, stávající prezident Zeman oslavy vynechával, netřeba ale pochybovat o tom, že pořadatelům nijak nechyběl.

Například Horáčkovo odmítnutí je přitom do očí bijící. Ať byla jeho minulost jakákoliv, zůstává faktem, že jeho role v někdejších pohnutých listopadových událostech roku 1989 byla nepřehlédnutelná. Iniciativa MOST, kterou založil společně s Michalem Kocábem (ať již z jakýchkoliv důvodů) sehrála v úsilí o dialog s komunistickou mocí podstatnou roli. Rozhodně větší než všichni ti tři výše vyvolení dohromady.

Pokud připustíme, že někdo mohl mít výhrady k minulosti Michala Horáčka jako černého bookmakera v dobách komunismu na chuchelském hippodromu, tak proč ale zůstaly brány zavřené před Mirkem Topolánkem? Aktivista Občanského fóra v Ostravě, osm let předseda ODS, která byla a je od počátku nejdůležitějším a nejsilnějším nástupcem Občanského fóra. Topolánek je přes všechny možné výhrady k době jeho praktického vládnutí nezpochybnitelným demokratem a zastáncem pevného ukotvení České republiky v demokratické části současného světa.

Na Václavském náměstí prokazatelně byl. Vystoupil na pódium v dolní části Václavského náměstí, kde vzpomínkovou akci organizoval náš spolek Publicum commodum. Vedle něj zde návštěvníci mohli sledovat například vystoupení kapel Luboše Andršta, Milana Knížáka, analýzy historiků poslance Pavla Žáčka či Radka Schovánka a dalších. Škoda, že tato akce nestála veřejnoprávní České televizi ani za krátký šot. Jako by se diváci nesměli dozvědět, že se na Václavském náměstí odehrávalo také něco jiného než nákladný monstr koncert „pravdy a lásky“.

Považuji za nutné nahlas říci, že selektivní demokracie nemá s opravdovou demokracií nic společného. Ostrakizace jednotlivců tak, jak ji předvedli organizátoři megakoncertu na Václavském náměstí, vede nakonec k ostrakizaci celé demokracie. Tedy přesně k tomu, proti čemu se tam tak hlasitě verbálně protestovalo.