Rok 2018 zahýbe českou politikou

Už leden přitom velmi napoví, zda bude Česká republika pokračovat v demokratickém kurzu, nebo zařadí zpátečku a prudce otočí kormidlem směrem na východ.

Velmi významně to můžeme už v pátek či sobotu (a potom ještě jednou za 14 dní) ovlivnit my všichni v prezidentské volbě. Pokud bude totiž prezidentem znovu zvolen Miloš Zeman, dovolím si předpovědět, že ztratí veškeré zábrany. Jeho proruské a pročínské rejdy propuknou naplno, stejně jako se ještě prohloubí jeho pakt s Andrejem Babišem. Obávám se, že si ani v nejhorším snu nedokážeme představit, čeho všeho by byl Zeman ve druhém volebním období schopen.

Pokud naopak zvítězí jiný kandidát, z mého pohledu ideálně některý z demokraticky smýšlejících a prozápadně orientovaných, tak půjde o silný signál nejen vůči okolním zemím, našim partnerům v EU a NATO, ale pochopitelně i směrem dovnitř k nám všem.

Pevně věřím, že by v takovém případě nehrozilo, že nám bude vládnout menšinová vláda bez důvěry s premiérem obviněným z dotačního podvodu. Optimisticky také doufám, že by poslanci neobstruovali jeho vydání (společně s dalším poslancem ANO Faltýnkem) k trestnímu stíhání. A snad by s mnohem menším entuziazmem přistupovali také k volbě komunistické mlátičky z Národní třídy Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS.

Je mi jasné, že si někteří lidé řeknou klasickou větu o tom, že chleba levnější stejně nebude. Podceňování ale není na místě. Stačí se podívat, co se děje v Polsku či Maďarsku. On se totiž ten chleba nyní láme. Neriskujme, že se za pár let budeme smutně ohlížet za letošním rokem, a vzpomínat na to, že nám vlastně tenkrát bylo ještě skvěle.