Praha 1 není hračka hrstky politiků

Vedení pražského magistrátu se rozhodlo prodloužit uzavření Smetanova nábřeží pro automobilovou dopravu až do konce roku. S Prahou 1, která je proti, to Piráti a Praha sobě opět neprojednali. Uvědomují si pánové Hřib, Čižinský, Scheinherr a spol., že občané Prahy 1 nejsou jejich pokusní králíci?

Už několik měsíců jsou na Smetanově nábřeží ošklivé restaurační zahrádky, na nichž vám projíždějící tramvaje téměř odřou záda. Tedy kdybyste na nich seděli, což ani v krásných letních dnech téměř nikdo logicky nedělal. To je ale sociálním inženýrům z Pirátů a Praha sobě úplně jedno.

Stejně jako se jim nejspíš líbí, že auta, kterým zakázali průjezd přes Smetanovo nábřeží, teď jezdí přímo pod okny lidí, kteří bydlí zejména v ulicích Karoliny Světlé, Konviktské a Jilské.

Je to skutečně neuvěřitelná zvůle hrstky lidí, kteří se rozhodli vnutit tisícům obyvatelům Prahy 1 své vidění světa, aniž by se obtěžovali se jich alespoň zeptat, co si o tom myslí. Dozvěděli by se, že je většina z nich zásadně proti.

Místo toho, aby Piráti a Praha sobě uzavírku projednali s vedením městské části, tak ji nejenom prodloužili, ale ještě se snažili propašovat do tržního řádu opět bez vědomí Prahy 1 na Smetanovo nábřeží několik 100 metrových stánků s celoročním prodejem občerstvení, alkoholu a suvenýrů. Tento nesmysl se naštěstí podařilo zarazit.

Absurdní je, že tohle vše se děje, když současně Piráti a Praha sobě všude vykřikují, že centrum Prahy nemá být lunaparkem pro turisty. Bohužel jejich činy jdou přímo proti těmto vzletným slovům. Co je však ještě mnohem horší, jdou také přímo proti zájmům občanů Prahy 1.

Pánové Hřibe, Scheinherre, Čižinský a další, obyvatelé Prahy 1 nejsou pokusnými králíky ani rukojmími vašich hrátek. Zajímavé je, že si pan starosta, poslanec, zastupitel a předseda Praha sobě Jan Čižinský nedělá tyto experimenty u sebe na Praze 7, ale neustále s nimi otravuje na Praze 1. Jestlipak důvodem není jakási zvrácená touha pomstít se za odvolání neúspěšného starosty, kterým byl jeho bratr Pavel.

Více »

Tak nám znovu ožijí kádrové komise. Zavádějí je Piráti…

Doufala jsem, že kádrováci patří spolu s dalšími hrůzami předlistopadového režimu už jen do učebnic dějepisu. Mladí a progresivní Piráti, kteří prý přinášejí změnu do zatuchlého politického rybníčku, mně ale bohužel vyvedli z omylu. Kádrovat se bude znovu.

O co jde? Piráti a Starostové vyjednávají o možné spolupráci obou subjektů ve sněmovních volbách v příštím roce. Dělají si analýzu programů, ale řeší se samozřejmě i kádry. A v této souvislosti se v jednom článku objevila jen těžko uvěřitelná věta: „Členům (myšleno Pirátů) se také například nelíbilo, že za Starosty kandidovali někdejší členové ODS. To by se ale podle Profanta (poslance a bývalého pražského zastupitele Ondřeje) vyřešilo při konkrétním sestavování kandidátek, zvláště pak s ohledem na volitelná místa.“

Jinými slovy, to, že byl někdo členem Občanské demokratické strany, jej v očích Pirátů diskvalifikuje z možnosti kandidovat na volitelném místě společné kandidátky. Bez ohledu na to, o jakého člověka jde, jaká je jeho profesní kvalifikace, morální integrita či cokoli jiného relevantního.

Můžete nad tím mávnout rukou. Můžete si říct, že si Piráti můžou sestavovat kandidátky, jak chtějí. Nebo naopak zpozorníte a rozblikají se vám varovné kontrolky. Ona se totiž každá totalita připlížila krůček po krůčku.

V Praze už vidíme, jak si Piráti (nutno dodat, že s komplici v podobě Čižinského Praha sobě) představují demokracii, když se dostanou k moci. S nikým nediskutují, nezajímají je názory občanů, městských částí, natož opozice. Jedou to všechno tak nějak po pirátsku.

Pokud máte někdo čas a chuť, tak zkuste pátrat a počítat, kolik členů Pirátů už se jim povedlo zaměstnat na magistrátu či v nejrůznějších příspěvkových organizacích či akciových společnostech, které Praha vlastní. Jen poradci primátora Hřiba stojí Pražany až 6 milionů korun ročně, a to je jen špička pirátské armády, která odsává erární pražské peníze.

Ale nejde zdaleka jen o peníze. Jde i o přístup k věcem veřejným, ke svobodě, k demokracii. V tom je pirátské vidění světa ještě děsivější. Kádrování a diskriminace lidí za členství v demokratické politické straně je toho důkazem, ale současně jen takovou ochutnávkou. Pokud by se Piráti dostali k moci na vládní úrovni, tak bychom nepochybně nestačili zírat, čeho jsou schopni.

Více »

Politická trapnost a hysterie

Je velmi smutné sledovat, co dokáže v některých lidech probouzet touha po politické funkci. Ke špinavým a trapným útokům se přitom snižují i lidé, kteří navenek staví slušnost na první místo. Posledním příkladem je senátor a bývalý rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl.

Tento člověk při mobilizaci svých voličů pár dní před volbami napsal na Facebooku. „Chci politiku kultivovat. Celý život jsem skautem. Jsem připraven pomáhat, mám ideály a vím, že se pro ně musí pracovat, i když to nemusí být vždy snadné. Chci, aby politika nebyla jen pokleslou estrádou, kterou určují průzkumy a lajky na sociálních sítích, ale férovým soubojem o dobro obce.“

Ovšem když teď o víkendu drtivě prohrál v prvním kole senátních voleb s Miroslavou Němcovou, tak na svá slova evidentně velmi rychle zapomněl. Nebo ukázal, že je nikdy nemyslel vážně. Okamžitě se totiž do své úspěšnější soupeřky velmi nevybíravě pustil. Němcová získala v prvním kole téměř 49% hlasů a jen o pár hlasů jí tak uniklo vítězství hned v prvním kole. Hampl získal pouze 20,49% hlasů. Ovšem pokud byste čekali třeba gratulaci vítězce, pořádně byste se spletli. Přišel totiž okamžitý útok. „Za náskok Němcové prý může i budování mýtu neposkvrněné politické ikony. Nikdo neví, co by doopravdy chtěla. Vždy odkývala ODS, co strana zavelela, a to nejsou pro Senát dobré věci,“ oznámil veřejně Hampl.

Je to pouze a jen jeho vizitka. Pokud si myslí, že tímto způsobem kultivuje politiku, tak je na velkém omylu. Hampl je bývalým rektorem Univerzity Karlovy, což je nepochybně mimořádný kariérní úspěch. Čekala bych, že takový člověk dokáže být nad věcí a bude umět prohrávat se ctí a grácií. Zejména, když prohrál s Miroslavou Němcovou, což je rozhodně úctyhodná žena, která pro kultivaci české politiky udělal během svého života mnohé, stejně jako mnohokrát prokázala odvahu a pevné morální zásady. Hampl se ale místo toho snížil k trapnému a podpásovému útoku.

Ale nebyl rozhodně první. Když jsem četla jeho slova, hned jsem si vzpomněla na bývalého senátora Michálka. Když obhajoval mandát, prohrál podobně drtivě v prvním kole s Markem Hilšerem. Byl z toho zjevně tak zoufalý, že se snížil k neuvěřitelné věci, když vyzval Hilšera, ať mu nechá křeslo senátora bez boje a odstoupí. Prý za to, že ho předtím Michálek podpořil v prezidentské volbě. Hilšer tenkrát prohlásil, že to považuje za akt zoufalství. Z voleb neodstoupil a druhé kolo samozřejmě vyhrál.

Jsem přesvědčena, že by do Senátu měli kandidovat lidé, které strach z prohry ve volbách nepřivede k zoufalství a nedotlačí je k trapným útokům na své protikandidáty. Ale to bych bohužel zřejmě chtěla moc. Naštěstí takoví lidé většinou podporu voličů nemají.

Více »