Politická trapnost a hysterie

Je velmi smutné sledovat, co dokáže v některých lidech probouzet touha po politické funkci. Ke špinavým a trapným útokům se přitom snižují i lidé, kteří navenek staví slušnost na první místo. Posledním příkladem je senátor a bývalý rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl.

Tento člověk při mobilizaci svých voličů pár dní před volbami napsal na Facebooku. „Chci politiku kultivovat. Celý život jsem skautem. Jsem připraven pomáhat, mám ideály a vím, že se pro ně musí pracovat, i když to nemusí být vždy snadné. Chci, aby politika nebyla jen pokleslou estrádou, kterou určují průzkumy a lajky na sociálních sítích, ale férovým soubojem o dobro obce.“

Ovšem když teď o víkendu drtivě prohrál v prvním kole senátních voleb s Miroslavou Němcovou, tak na svá slova evidentně velmi rychle zapomněl. Nebo ukázal, že je nikdy nemyslel vážně. Okamžitě se totiž do své úspěšnější soupeřky velmi nevybíravě pustil. Němcová získala v prvním kole téměř 49% hlasů a jen o pár hlasů jí tak uniklo vítězství hned v prvním kole. Hampl získal pouze 20,49% hlasů. Ovšem pokud byste čekali třeba gratulaci vítězce, pořádně byste se spletli. Přišel totiž okamžitý útok. „Za náskok Němcové prý může i budování mýtu neposkvrněné politické ikony. Nikdo neví, co by doopravdy chtěla. Vždy odkývala ODS, co strana zavelela, a to nejsou pro Senát dobré věci,“ oznámil veřejně Hampl.

Je to pouze a jen jeho vizitka. Pokud si myslí, že tímto způsobem kultivuje politiku, tak je na velkém omylu. Hampl je bývalým rektorem Univerzity Karlovy, což je nepochybně mimořádný kariérní úspěch. Čekala bych, že takový člověk dokáže být nad věcí a bude umět prohrávat se ctí a grácií. Zejména, když prohrál s Miroslavou Němcovou, což je rozhodně úctyhodná žena, která pro kultivaci české politiky udělal během svého života mnohé, stejně jako mnohokrát prokázala odvahu a pevné morální zásady. Hampl se ale místo toho snížil k trapnému a podpásovému útoku.

Ale nebyl rozhodně první. Když jsem četla jeho slova, hned jsem si vzpomněla na bývalého senátora Michálka. Když obhajoval mandát, prohrál podobně drtivě v prvním kole s Markem Hilšerem. Byl z toho zjevně tak zoufalý, že se snížil k neuvěřitelné věci, když vyzval Hilšera, ať mu nechá křeslo senátora bez boje a odstoupí. Prý za to, že ho předtím Michálek podpořil v prezidentské volbě. Hilšer tenkrát prohlásil, že to považuje za akt zoufalství. Z voleb neodstoupil a druhé kolo samozřejmě vyhrál.

Jsem přesvědčena, že by do Senátu měli kandidovat lidé, které strach z prohry ve volbách nepřivede k zoufalství a nedotlačí je k trapným útokům na své protikandidáty. Ale to bych bohužel zřejmě chtěla moc. Naštěstí takoví lidé většinou podporu voličů nemají.