Kultura má smůlu, peníze dostanou kamarádíčci

Grantová komise pražského magistrátu rozdělila peníze na podporu kultury. Tedy, abych byla přesná, spíše všelijakých sousedských aktivit provozovaných hlavně podporovateli současné koalice. Naopak řada kulturních subjektů, ovšem bez těch správných politických vazeb, má smůlu.

Politiky si lidé volí, aby je zastupovali a rozhodovali o věcech veřejných. Zvolení politici mají kompetence, ale rovněž zodpovědnost. Zodpovídají se svým voličům, kteří jim případné přešlapy spočítají. Ovšem už několik let je u nás v módě tzv. nepolitická politika. Co to je? Pochopitelně, že to je normální politika, ovšem skrytá pod pláštíkem vzletných slov o tom, že se to dělá jinak, údajně rozhoduje odbornost, nikoli stranická příslušnost, politické strany jsou fuj, ti noví proto zakládají hnutí. Jde pochopitelně pouze o marketing, který, uznávám, zatím docela funguje.Právě proto je ale nutné onu marketingovou pokličku zvednout a nechat pod ní lidi nahlédnout. Ten pohled je totiž nehezký.

Příkladem budiž zmíněné rozdělování pražských kulturních grantů.  Politici jsou prý fuj, takže má rozhodovat grantová komise, údajně složená z odborníků. Ve skutečnosti je složená z lidí, které si do komise navolili samozřejmě politici. Členové komise jsou z oblasti kultury, což pochopitelně znamená, že mají své zájmy, své kamarádíčky, své závazky vůči politikům, kteří je zvolili. Co však nemají, je jakákoli zodpovědnost. Žádné účty voličům na rozdíl od těch ošklivých politiků skládat nebudou.

Nelze se tak divit, jak vypadá návrh na rozdělení grantů. Drtivá většina prostředků je navržena ve prospěch údajně sousedských aktivit, spolků a kulturních projektů nové doby. Naopak zcela bezohledně byla opomenuta kamenná kultura malých forem, která roky tvoří páteřní sít kulturního života v centrální Praze. Jde především o tradiční kamenné hudební kluby, orientované na rock, jazz, blues, swing, funky i další styly. Jde o kluby, které v Praze fungují desítky let a vesměs mají po celou dobu původní majitele. Dávají příležitost a tím i obživu mnoha tisícům hudebních těles, dávají příležitost mladým absolventům hudebních škol, na jejich podiích se střídají české, slovenské i zahraniční kapely. Za roky své existence si vybudovaly fanouškovskou základnu z celého světa. Tito lidé opakovaně přijíždějí do Prahy a přivážejí k nám své peníze. Rozhodně přitom nejde o partičky hlučných a problémových alkoturistů, ale o milovníky kultury, kteří mají rádi Prahu a její klubovou scénu.

Bohužel stávajícím vládcům Prahy v čele s Piráty a Praha sobě toto nevoní. Kamenné kluby totiž neprovozují mladí progresivní levičáci podporující oba subjekty. Tento trend trvá od nástupu Hřibovy koalice. A proto jsou vlastníci kamenných klubů označeni za jakési zlatokopy, podnikatelské subjekty, které prý nemají s kulturou nic společného. Novým vládcům Prahy je přitom úplně jedno, že právě tito lidé jsou, samozřejmě spolu s provozovateli divadel, galerií a dalších kulturních forem duší pražské porevoluční kulturní scény.

Problém je, že je metodikou, kterou jsem od začátku kritizovala kvůli riziku zneužití, zakázáno, aby politici, kteří rozdělení těchto stovek milionů korun nakonec schvalují, mohli do návrhu komise zasáhnout.

Při mé námitce, že nelze jen slepě schválit návrhy komise, protože jde o zodpovědnost nás zastupitelů, nikoliv navrhovatelů, mi bylo jedním nejmenovaným hodnotitelem, jinak ředitelem významného hudebního tělesa, do jehož čela byl samozřejmě zvolen politiky, řečeno, cituji: „No to by ještě scházelo, aby o těch penězích rozhodovali politici.“

Prý je lepší, aby rozhodovali lidé bez zodpovědnosti, ale za to ve střetu zájmů. Lidé, kteří poslouchají své nadřízené politiky a peníze rozdávají primárně jejich a svým kamarádům. Ovšem tváří se u toho nepoliticky, odborně a progresivně.