Pirát místo komunisty kádroval válečné letce

Básník Karel Sýs patřil k literárním prominentům komunistického režimu. V roce 1989 převzal z rukou Gustáva Husáka titul zasloužilý umělec. Teď Piráti podpořili jeho nominaci na státní vyznamenání. 

Po listopadu 1989 zůstal Sýs své komunistické straně věrný a našel uplatnění v literární příloze komunistických Haló novin. Ve své tvorbě otevřeně vystupuje proti polistopadovému vývoji a západní orientaci České republiky. Obhajuje komunistickou ideologii. Například listopadové události roku 1989 nazývá kšeftem, který přirovnal k Mnichovské dohodě. Za KSČM také neúspěšně kandidoval do Senátu.

Je tedy logické, že se komunisté rozhodli svého věrného barda odměnit. Poslanec, místopředseda komunistů Leo Luzar podal ve sněmovně návrh na jeho vyznamenání prezidentem Milošem Zemanem.

Překvapivé bylo, že návrh podpořili také Piráti. Při páteční schůzi sněmovny pro komunistický návrh hlasovali nejen poslanci skryté vládnoucí koalice KSČM, SPD a ANO, ale také někteří sociální demokraté a právě Piráti.

Předseda podvýboru pro státní vyznamenání Vojtěch Pikal  se sice později na Facebooku bránil tím, že „v ranním zmatku“ neměl čas na přípravu. „Kontroloval jsem si osobnosti, které připravovaly násilný puč, válečné letce, co v zásadě jen plnili rozkazy, údajné rasisty, gestapácké donašeče, dětský básničkář mě nenapadl. Jde to za mnou, pos*al jsem to,“ napsal Pikal na Facebooku.

Více »

Proč už nám nevadí komunisti?

Kardinál Dominik Duka u příležitosti připravovaného převozu ostatků kardinála Josefa Berana do ČR varoval před komunistickou ideologií. Přidejme se prosím k jeho varování v co největším počtu.

Duka řekl, že kardinál Beran se vrací, ale stoupenci komunistické diktatury sedí v Parlamentu České republiky, mají poslaneckou imunitu, mohou své názory hlásat, přestože tento parlament schválil zákon o zločinnosti obou totalit, ať to byla diktatura hnědá či rudá. Komunisté navíc nejspíš budou mít, byť zřejmě nepřímý, podíl na příští vládě. A jako by to nikomu příliš nevadilo.

To jsme opravdu tak rychle zapomněli? Komunistická diktatura svírala naši zemi čtyřicet let. Nepohodlné osoby byly popravovány, zavírány do kriminálů, posílány do uranových dolů. Tisícům lidem bylo jen kvůli demokratickému smýšlení odepřeno vzdělání či lepší zaměstnání, mnoho lidí bylo donuceno k emigraci, jiní byli při pokusu o ni zabiti na hranicích. Stbáci zcela svévolně šikanovali celé rodiny. Ještě v závěru totalitní éry, na konci 80. let, neváhal režim použít proti lidem obušky či vodní děla. A jedna z tehdejších komunistických mlátiček, Zdeněk Ondráček, je dnes poslancem a dokonce se měl stát předsedou sněmovní komise, která kontroluje činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů. Naštěstí se tomu podařilo zabránit.

Více »

Českou demokracii cupuje smečka divokých šelem

Staré přísloví praví: Mnoho psů, zajícova smrt. Bohužel se skvěle hodí na současné postavení demokracie u nás. Jde jí doslova o život.

Pokusy o nahlodání základů demokracie můžeme sledovat prakticky po celou dobu od momentu, kdy si jí lidé začali po čtyřiceti letech komunistické diktatury na konci roku 1989 vydobývat. Neustále se objevovali jedinci či skupiny, které demokratické principy zpochybňovaly. Pokud si znovu pomůžu příslovím, tak dříve šlo o psy, kteří jen štěkali, avšak neměli sílu kousat. To se ale dramaticky změnilo.

Dnes je zde smečka hladových a pořádně rozzuřených predátorů, která už dávno vycenila tesáky a zahryzává se zatím možná sice teprve do demokratických kotníků, avšak nepochybně zamíří i k životně důležitým orgánům.

Znepokojující je početnost této smečky i útoků, které podniká. Na čele jsou dva alfa samci, z nichž jeden je prezidentem a druhý je trestně stíhaným premiérem v demisi. Oba vzorně spolupracují a neváhají si přispěchat na pomoc, když ji ten druhý potřebuje. Oba z mého pohledu svorně vnímají Ústavu České republiky jako cár papíru, který není třeba ctít, ale naopak jej lze ohýbat dle aktuální potřeby. A tak nám vládne vláda bez důvěry, která už vyhodila stovky nepohodlných lidí z práce a nahradila je loajálními členy smečky. A bude vládnout tak dlouho, jak se to bude hodit.

Za zmíněnými vůdci stojí celá řada věrných, kteří buď svědomitě plní úkoly, případně z vlastní iniciativy podnikají další útoky. Komunistické křídlo všemi silami tlačilo předlistopadovou mlátičku pana Ondráčka do čela komise, jejímž úkolem je kontrola Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tedy instituce, která má například vyšetřovat nepřiměřenost policejních zásahů. To je podobná situace, jako kdyby dodržování rychlosti hlídal jeden z nechvalně proslulých silničních pirátů.

Více »

Proč odmítám referendum o závažných tématech

Na české politické scéně se v poslední době čím dál častěji skloňuje slovo referendum. Někteří politici prosazují, aby se konalo i o závažných otázkách, jako je vystoupení z EU či NATO. Jsem zásadně proti tomu.

Referendum je nástrojem přímé demokracie. V některých zemích, mezi něž ale Česká republika nepatří, má dlouhou tradici. Osobně nemám nic proti referendu jako takovému. Používat by se ale podle mého názoru mělo pouze na lokální úrovni. Pokud se například lidé v obci nemůžou shodnout, kde má být umístěna zastávka autobusu či zda má v blízkosti obce vyrůst třeba větrná elektrárna, nechť si výsledek odhlasují. Jedná se o záležitosti, které se dotýkají stejně všech lidí. O problému jsou srovnatelně informováni, avšak můžou mít odlišné názory. Demokratické rozhodnutí pomocí referenda tak může situaci vyřešit.

Ovšem například téma vystoupení z Evropské unie je něco diametrálně odlišného. Jedná se totiž o mimořádně složitou otázku s dalekosáhlými dopady rozhodnutí, ať už by bylo jakékoli. Tyto dopady navíc můžou být u různých lidí velmi rozdílné. Opravdu kvalifikované rozhodnutí tak vyžaduje takovou míru informací, jakou jedinec prakticky není schopen vstřebat, natož správně analyzovat. A mluvím o všech lidech bez výjimky, bez ohledu na věk, vzdělání či názor na fungování unie.  Reálně tak hrozí, že by lidé v referendu hlasovali na základě pouhého zlomku potřebného vědění. Byli by tak velmi snadno ovlivnitelní, což je potenciálně hodně nebezpečné.

Hlavně by ale lidé hlasovali, aniž by byli schopni opravdu posoudit, které rozhodnutí je lepší. A troufám si tvrdit, že to dokonce i pro ně osobně. O schopnosti posoudit dopady na ostatní lidi, firmy, státní rozpočet, bezpečnost země a další důležité aspekty ani nemluvě.

Takto závažná témata se mají řešit maximálně odpovědně. Musí se o nich vést široká a důkladná diskuse, do níž musí být zapojeni odborníci, zájmové skupiny (odbory, zaměstnavatelé, obce, kraje, ministerstva, zástupci nejrůznějších odvětví atd.), politici, a v neposlední řadě samozřejmě i veřejnost.

Více »

Po Praze řádí „falešní“ průvodci

Běžní Pražané sice asi každodenně řeší spíše jiné problémy, to ale neznamená, že si problém nelicencovaných průvodců nezaslouží pozornost. A hlavně řešení. Já se o něj snažím všemi silami, proto se k tomuto tématu vracím i ve svém blogu.

Jde totiž hned o několik problémů v jednom. Trpí licencovaní průvodci, kteří procházejí školeními, vzdělávají se, a své výdělky řádně daní.  Nelicencovaní „kolegové“jsou pro ně logicky nekalou konkurencí. Trpí samozřejmě i veřejné rozpočty, protože nelicencovaní průvodci berou od turistů peníze v hotovosti a v drtivé většině nedaní ani korunu. A v neposlední řadě trpí pověst Prahy a turisté. Průvodci bez kvalifikace jim totiž prohlídkách hlavního města říkají často zkreslené nebo dokonce nepravdivé informace.

Přesto si mohou dobře vydělat. Umožňuje jim to novela živnostenského zákona z roku 2008, podle níž se průvodcovská činnost změnila z živnosti vázané na volnou. Pro její provozování tak není stanovena žádná úroveň odborných znalostí, stačí získat pouze živnostenské oprávnění.

Více »