Pirát místo komunisty kádroval válečné letce

Básník Karel Sýs patřil k literárním prominentům komunistického režimu. V roce 1989 převzal z rukou Gustáva Husáka titul zasloužilý umělec. Teď Piráti podpořili jeho nominaci na státní vyznamenání.

Více

Česká republika je (doufejme) jen ve slepé uličce

Současné dění na tuzemské politické scéně nelze nazvat jinak, než prvním opravdovým pokusem o likvidaci polistopadového vývoje naší země. Věřme, že jsme jen zabloudili do slepé uličky, ze které se dokážeme vrátit zpátky.

Pro všechny demokraty by to za normálních okolností byla dobrá zpráva. Komunisté slábnou, s necelými osmi procenty dosáhli nejhoršího výsledku v parlamentních volbách od svého vzniku v roce 1921. Vzhledem k celkovým volebním výsledkům ale jejich reálná moc naopak výrazně vzrostla. Mohou si diktovat podmínky, obsazují parlamentní výbory, vyjednávají s Andrejem Babišem o podmínkách podpory jeho případné vlády. Spolu s nimi v tomto vlaku jede i parta Tomia Okamury a Piráti. Tyto dvě strany se například pohádaly o tom, která bude kde v Poslanecké sněmovně sedět. Vskutku důležitý moment pro občany České republiky. Tato bizarní historka je ale pouhou třešničkou na nechutném dortu, který teď musíme všichni konzumovat.

Coby bytostná demokratka rozhodně respektuji výsledky voleb. Neupírám Andreji Babišovi právo na pokus o sestavení vlády. Zároveň však nehodlám mlčet při sledování podivného politického dramatu, které je ale přitom krutou realitou. Dokud se to ještě může, tak musíme aspoň křičet. Důvodů je bohužel spousta.

Více »

Nemravná privatizace 17. listopadu aneb kádrováci v akci

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych vydýchala rozčarování z průběhu oslav 17. listopadu. Opět se ukázalo, jak hlasití jsou u nás příznivci tzv. selektivní demokracie. O tom, jak si demokracii představují třeba pořadatelé obřího Koncertu pro budoucnost na Václavském náměstí, svědčí to, jak pečlivě cenzurovali, koho pustí na podium.

Pořadatelé akci v médiích prezentovali jako naprosto apolitickou. Realita ukázala naprostý opak. Ve zkratce lze říci, že koncert rozdělil společnost na dvě skupiny.  Na ty, kteří reprezentují či podporují tzv. Kroměřížskou výzvu, a ty ostatní. Ti měli smůlu.

Na podiu se objevili prezidentští kandidáti. Ale jen tři. Zelenou dostali pouze Marek Hilšer, Jiří Drahoš a Pavel Fišer. Ostatní na pódium nesměli. Odmítnut byl třeba Michal Horáček, nedostalo se ani na Mirka Topolánka, stávající prezident Zeman oslavy vynechával, netřeba ale pochybovat o tom, že pořadatelům nijak nechyběl.

Více »

Absurdita za absurditou. Deset let Ústavu pro studium totalitních režimů

V souvislosti s desátým výročím založení Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek a také blížící se volbou nových členů Rady ÚSTR se znovu otevřela diskuse, zda tato naše ústřední paměťová instituce plní své zákonné zadání.

Jak si dobře vzpomínáme, ústav vznikl proto, aby rozšířil náš pohled na komunistický totalitní režim let 1948-1989 a využil přitom až dosud utajované materiály z provenience komunistických bezpečnostních složek, především Státní bezpečnosti. Akademická pracoviště i vysoké školy se totiž problematice represivních složek a dopadům jejich činnosti na československou veřejnost tehdy spíše vyhýbaly. Legitimitu postavení ÚSTR v rámci pluralitního přístupu k minulosti potvrdil v březnu 2008 také Ústavní soud.

Vedení ústavu i archivu se však v posledních letech zabývalo vším možným, jen ne svými zákonnými úkoly. Kam to až dospělo, ukázala nedávno ve svých výstupech falšujících naší historii poradkyně ředitele ÚSTR Muriel Blaive, ale ve svých veřejných vystoupeních i stávající ředitel Zdeněk Hazdra a jeho náměstek Ondřej Matějka. Pokud fandili a fandí revizionistickým teoriím, popírajícím represivní činnost komunistického režimu a totalitní povahu komunismu, proč se vůbec stali zaměstnanci ÚSTR? Existuje zde přece několik dalších pracovišť, v jejichž rámci mohli své „vědecké“ teorie prezentovat…

Více »

Pozor! Na kulturu se opět šije svěrací kazajka

Umění to mělo v historii s vládnoucími elitami vždycky těžké. Díla, která se odchylovala od oficiální linie, bývala zakazována, a nezřídka i ničena. Bohužel podobné snahy vidíme i dnes.

Nechvalně známý jezuita, páter Matěj Antonín Koniáš prý nechal veřejně spálit na 30 tisíc knih. Veřejné pálení knih si později oblíbili i nacisté, zejména pak ministr propagandy Joseph Goebbels. Mistři ve vytváření nejrůznějších lidových komisí a komisariátů byli ovšem ruští komunisté. Lenin i Stalin dobře věděli, že kulturu je nutné mít pod přísným dohledem, Oficiálním, a jediným povoleným, uměleckým směrem se stal socialistický realismus, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu. Ideově vycházel z oslavy vládnoucího režimu a jeho přínosu v reálném životě lidí.

U nás se socialistický realismus stal oficiálním směrem po puči KSČ v únoru 1948. Propagandistické plakáty z 50. let ukazovaly velké úspěchy v zemědělství, bytové výstavbě i průmyslu, neúspěchy režimu však byly přehlíženy a zatajovány. Později, zejména v období normalizace přišly ke slovu „proslulé“ trezory, v nichž skončilo mnoho uměleckých děl všeho druhu, která neodpovídala představě tehdejšího režimu, nebo se na jejich vzniku podíleli „nepohodlné“ osoby, například emigranti či členové disentu.

Více »

Návrat do minulosti aneb kvalitu umění v Praze bude posuzovat komise

Z mediálního vyjádření primátorky Adriany Krnáčové ke kultuře jsem získala obdivuhodnou informaci.

Paní primátorka a její tým chce prý z centra Prahy vymýtit „nekvalitní“ umění a přesunout jej na periférii. O tom, které umění si zaslouží být v centru a které čeká odsun, má rozhodovat komise. Až nápadně to zavání návratem do totalitní minulosti. V oblasti výtvarného umění jsme se pohybovala dlouhodobě a zažila jsem tak kádrovací umělecké komise.

Obecně asi lze souhlasit s názorem, že ne každé umělecké dílo, které se objeví v ulicích Prahy, je možné považovat za kvalitní. Pořád mi ale přijde lepší zaskřípat občas zuby nebo raději otočit hlavu na druhou stranu, než dát umění všanc jakési komisi. Umění totiž není atletika, kde je možné přesně změřit, kdo byl rychlejší, skočil výš či hodil dál.

I při nejlepší vůli je velmi obtížné určit či nalézt absolutní shodu na tom, která socha splňuje parametry a která nikoliv. Hrozí, a to velmi, že se komise brzy stane terčem podezření, že jednomu umělci straní, a druhého naopak diskriminuje.

Navíc u každého uměleckého díla je primární jeho sdělení veřejnosti, proto mě například v žádném případě nepohoršuje socha „Okřídleného lva“ na Klárově, věnovaná československým letcům, kteří za druhé světové války působili V Britském královském letectvu. I ten se ocitl ve výčtu tzv. nekvalitních uměleckých děl, stejně tak jako např. socha Jaroslava Haška od Karla Nepraše na Praze 3, kterou na rozdíl od paní primátorky považuji za velmi zdařilou.

Více »

Vláda je zralá na Chocholouška

Česká vláda se plácá po ramenou. Prý snížila byrokracii a podnikatelé jsou spokojeni. Slavný filmový psychiatr, docent Chocholoušek by si nepochybně zamnul ruce a vyslal své zřízence do akce.

Kontrolní hlášení, EET, nesmyslně tvrdý a špatně napsaný protikuřácký zákon. To jsou jen nejznámější biče, které sviští nad hrby podnikatelů. Státní úřady utahují šrouby stále víc a víc. Kontrol přibývá. Z údajů finanční a celní správy vyplývá, že postupně roste také výše pokut udělovaných při kontrolách EET. Ještě v březnu dosahovala průměrná sankce vyměřovaná kontrolory na místě necelých 5 tisíc korun, dnes stoupla na 9 tisíc. Nejvyšší pokuta, kterou finanční správa zatím udělila, prý dosáhla 150 tisíc korun. Dostal ji majitel dvou restaurací za opakované nevystavení účtenky a nezaslání údajů o evidované tržbě správci daně.

Vláda si ale spokojeně odhlasovala, že loni došlo ke snížení byrokratické zátěže podnikatelů o třetinu. Buď jde o špatný vtip, nebo je na místě skutečně uvažovat o zoufalém volání docenta Chocholouška. Hodně zvláštní přitom je, že vláda současnou byrokratickou zátěž poměřovala s rokem 2005, kdy zde řádila vláda vedená Jiřím Paroubkem. Proč se srovnávalo s dobou právě před 12 lety, je záhadou. Možná proto, aby byl výsledek k chlubení. Propaganda jako vyšitá.

Realita je taková, že podle údajů Světového ekonomického fóra má Česká republika nejvyšší byrokratickou zátěž v Evropě. Za necitelnější posílení státní byrokracie poslední doby považuje zavedení EET, kontrolních hlášení DPH a stále rostoucí hrozbu sankcí.

Více »

Nepřípustně dlouhá soudní řízení

Ministr spravedlnosti Pelikán říká, že české soudy fungují rychle a největší problém českého soudnictví je nyní ,,nerovnost“ příležitostí žen v justici. Musím se smát, protože to jsou slova někoho, kdo žije absolutně mimo realitu.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v nedávném rozhovoru na DVTV prohlásil, že jedním z největších problémů české justice jsou zdlouhavá soudní řízení. Jedná se ostatně o názor, který rozhodně nesdílí pouze on.

No a do toho nám současný ministr spravedlnosti Pelikán v uplynulých dnech oznámil, že se všichni mýlíme a že jeho slovy: ,,naše justice vůbec není pomalá“ a že největším problémem je to, že ,,ženy nemají v justici rovné příležitosti jako muži.“

Jsem jak právník, tak živnostník (provozuji jazz club a hospodu v Praze). A ze slov pana ministra se mi chce trochu smát a trochu brečet. Je každopádně pěkně vidět, že tento člověk žije mimo realitu a nikdy nenesl skutečnou odpovědnost třeba za provoz podniku.

Více »