S koronavirem nesmíme zlikvidovat i svobodu

Na pozadí boje s pandemií koronaviru se odehrávají příběhy, v jejichž hlavní roli je svoboda a demokracie. Bohužel v pozici štvané zvěře. Jde jen o náhodu, nebo naopak o nechutný hyenismus?

Více

Po Praze řádí „falešní“ průvodci

Běžní Pražané sice asi každodenně řeší spíše jiné problémy, to ale neznamená, že si problém nelicencovaných průvodců nezaslouží pozornost. A hlavně řešení. Já se o něj snažím všemi silami, proto se k tomuto tématu vracím i ve svém blogu.

Jde totiž hned o několik problémů v jednom. Trpí licencovaní průvodci, kteří procházejí školeními, vzdělávají se, a své výdělky řádně daní.  Nelicencovaní „kolegové“jsou pro ně logicky nekalou konkurencí. Trpí samozřejmě i veřejné rozpočty, protože nelicencovaní průvodci berou od turistů peníze v hotovosti a v drtivé většině nedaní ani korunu. A v neposlední řadě trpí pověst Prahy a turisté. Průvodci bez kvalifikace jim totiž prohlídkách hlavního města říkají často zkreslené nebo dokonce nepravdivé informace.

Přesto si mohou dobře vydělat. Umožňuje jim to novela živnostenského zákona z roku 2008, podle níž se průvodcovská činnost změnila z živnosti vázané na volnou. Pro její provozování tak není stanovena žádná úroveň odborných znalostí, stačí získat pouze živnostenské oprávnění.

Více »

Rok 2018 zahýbe českou politikou

Už leden přitom velmi napoví, zda bude Česká republika pokračovat v demokratickém kurzu, nebo zařadí zpátečku a prudce otočí kormidlem směrem na východ.

Velmi významně to můžeme už v pátek či sobotu (a potom ještě jednou za 14 dní) ovlivnit my všichni v prezidentské volbě. Pokud bude totiž prezidentem znovu zvolen Miloš Zeman, dovolím si předpovědět, že ztratí veškeré zábrany. Jeho proruské a pročínské rejdy propuknou naplno, stejně jako se ještě prohloubí jeho pakt s Andrejem Babišem. Obávám se, že si ani v nejhorším snu nedokážeme představit, čeho všeho by byl Zeman ve druhém volebním období schopen.

Pokud naopak zvítězí jiný kandidát, z mého pohledu ideálně některý z demokraticky smýšlejících a prozápadně orientovaných, tak půjde o silný signál nejen vůči okolním zemím, našim partnerům v EU a NATO, ale pochopitelně i směrem dovnitř k nám všem.

Pevně věřím, že by v takovém případě nehrozilo, že nám bude vládnout menšinová vláda bez důvěry s premiérem obviněným z dotačního podvodu. Optimisticky také doufám, že by poslanci neobstruovali jeho vydání (společně s dalším poslancem ANO Faltýnkem) k trestnímu stíhání. A snad by s mnohem menším entuziazmem přistupovali také k volbě komunistické mlátičky z Národní třídy Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS.

Více »

Nový vítr ve sněmovně fouká do minulosti

Pirátská strana je částí veřejnosti vnímána jako strana budoucnosti, která bude prosazovat nové technologie, svobodu internetu apod. Zatím se však piráti chovají spíše jako svazáci z 50. let.

Hned od vstupu do poslaneckých lavic a po konci Sobotkovy vlády totiž začali usilovně pracovat na ustavení poslanecké vyšetřovací komise, která se má zabývat privatizací OKD. Ta sice zjevně probíhala za velmi podivných okolností, ale je zvláštní, že se do toho piráti pustili v době, kdy je kauza již u soudu. Pokud je tomu tak, pak primárně má v demokratickém právním státě přednost policie, státní zastupitelství a soudy.

Nabízí se tedy otázka proč teď, po třinácti letech, kdy tehdejší premiér již nežije, firma OKD patří pod Ministerstvo financí a má ve své péči miliardové nemovité majetky, a kauza OKD je u soudu, by měla vzniknout z iniciativy Pirátské strany parlamentní vyšetřovací komise a zabývat se vedle justice touto politováníhodnou kauzou. Poněkud nepříjemně to zavání snahou o vlastní zviditelnění, a zároveň poškozování či v horším případě likvidování konkurence.

Více »

Česká republika je (doufejme) jen ve slepé uličce

Současné dění na tuzemské politické scéně nelze nazvat jinak, než prvním opravdovým pokusem o likvidaci polistopadového vývoje naší země. Věřme, že jsme jen zabloudili do slepé uličky, ze které se dokážeme vrátit zpátky.

Pro všechny demokraty by to za normálních okolností byla dobrá zpráva. Komunisté slábnou, s necelými osmi procenty dosáhli nejhoršího výsledku v parlamentních volbách od svého vzniku v roce 1921. Vzhledem k celkovým volebním výsledkům ale jejich reálná moc naopak výrazně vzrostla. Mohou si diktovat podmínky, obsazují parlamentní výbory, vyjednávají s Andrejem Babišem o podmínkách podpory jeho případné vlády. Spolu s nimi v tomto vlaku jede i parta Tomia Okamury a Piráti. Tyto dvě strany se například pohádaly o tom, která bude kde v Poslanecké sněmovně sedět. Vskutku důležitý moment pro občany České republiky. Tato bizarní historka je ale pouhou třešničkou na nechutném dortu, který teď musíme všichni konzumovat.

Coby bytostná demokratka rozhodně respektuji výsledky voleb. Neupírám Andreji Babišovi právo na pokus o sestavení vlády. Zároveň však nehodlám mlčet při sledování podivného politického dramatu, které je ale přitom krutou realitou. Dokud se to ještě může, tak musíme aspoň křičet. Důvodů je bohužel spousta.

Více »

Nemravná privatizace 17. listopadu aneb kádrováci v akci

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych vydýchala rozčarování z průběhu oslav 17. listopadu. Opět se ukázalo, jak hlasití jsou u nás příznivci tzv. selektivní demokracie. O tom, jak si demokracii představují třeba pořadatelé obřího Koncertu pro budoucnost na Václavském náměstí, svědčí to, jak pečlivě cenzurovali, koho pustí na podium.

Pořadatelé akci v médiích prezentovali jako naprosto apolitickou. Realita ukázala naprostý opak. Ve zkratce lze říci, že koncert rozdělil společnost na dvě skupiny.  Na ty, kteří reprezentují či podporují tzv. Kroměřížskou výzvu, a ty ostatní. Ti měli smůlu.

Na podiu se objevili prezidentští kandidáti. Ale jen tři. Zelenou dostali pouze Marek Hilšer, Jiří Drahoš a Pavel Fišer. Ostatní na pódium nesměli. Odmítnut byl třeba Michal Horáček, nedostalo se ani na Mirka Topolánka, stávající prezident Zeman oslavy vynechával, netřeba ale pochybovat o tom, že pořadatelům nijak nechyběl.

Více »

Absurdita za absurditou. Deset let Ústavu pro studium totalitních režimů

V souvislosti s desátým výročím založení Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek a také blížící se volbou nových členů Rady ÚSTR se znovu otevřela diskuse, zda tato naše ústřední paměťová instituce plní své zákonné zadání.

Jak si dobře vzpomínáme, ústav vznikl proto, aby rozšířil náš pohled na komunistický totalitní režim let 1948-1989 a využil přitom až dosud utajované materiály z provenience komunistických bezpečnostních složek, především Státní bezpečnosti. Akademická pracoviště i vysoké školy se totiž problematice represivních složek a dopadům jejich činnosti na československou veřejnost tehdy spíše vyhýbaly. Legitimitu postavení ÚSTR v rámci pluralitního přístupu k minulosti potvrdil v březnu 2008 také Ústavní soud.

Vedení ústavu i archivu se však v posledních letech zabývalo vším možným, jen ne svými zákonnými úkoly. Kam to až dospělo, ukázala nedávno ve svých výstupech falšujících naší historii poradkyně ředitele ÚSTR Muriel Blaive, ale ve svých veřejných vystoupeních i stávající ředitel Zdeněk Hazdra a jeho náměstek Ondřej Matějka. Pokud fandili a fandí revizionistickým teoriím, popírajícím represivní činnost komunistického režimu a totalitní povahu komunismu, proč se vůbec stali zaměstnanci ÚSTR? Existuje zde přece několik dalších pracovišť, v jejichž rámci mohli své „vědecké“ teorie prezentovat…

Více »

Pozor! Na kulturu se opět šije svěrací kazajka

Umění to mělo v historii s vládnoucími elitami vždycky těžké. Díla, která se odchylovala od oficiální linie, bývala zakazována, a nezřídka i ničena. Bohužel podobné snahy vidíme i dnes.

Nechvalně známý jezuita, páter Matěj Antonín Koniáš prý nechal veřejně spálit na 30 tisíc knih. Veřejné pálení knih si později oblíbili i nacisté, zejména pak ministr propagandy Joseph Goebbels. Mistři ve vytváření nejrůznějších lidových komisí a komisariátů byli ovšem ruští komunisté. Lenin i Stalin dobře věděli, že kulturu je nutné mít pod přísným dohledem, Oficiálním, a jediným povoleným, uměleckým směrem se stal socialistický realismus, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu. Ideově vycházel z oslavy vládnoucího režimu a jeho přínosu v reálném životě lidí.

U nás se socialistický realismus stal oficiálním směrem po puči KSČ v únoru 1948. Propagandistické plakáty z 50. let ukazovaly velké úspěchy v zemědělství, bytové výstavbě i průmyslu, neúspěchy režimu však byly přehlíženy a zatajovány. Později, zejména v období normalizace přišly ke slovu „proslulé“ trezory, v nichž skončilo mnoho uměleckých děl všeho druhu, která neodpovídala představě tehdejšího režimu, nebo se na jejich vzniku podíleli „nepohodlné“ osoby, například emigranti či členové disentu.

Více »